Občané druhé kategorie: Když se systém stává inkvizitorem

Společnost se ráda chlubí svou humánností, ale skutečný charakter systému se pozná podle toho, jak zachází s lidmi v úzkých. Často jsme svědky děsivého úkazu: úřady a instituce, které mají sloužit lidem, se mění v nástroje ponížení. Místo podané ruky přichází výslech, místo pomoci přichází urážka.

Minulost jako zbraň hromadného ničení

Jednou z nejkrutějších metod, kterou systém používá k umlčení nepohodlných, je účelové vytahování minulosti. Pokud se ozvete, pokud něco chcete, nebo pokud prostě nezapadáte, systém začne "lustrovat".

• Nehledá se pravda, hledá se špína.

• Z vaší historie se vytáhne jen to, co se hodí k vašemu zdiskreditování.

• Jakékoli staré selhání je použito jako důkaz, že si nezasloužíte pomoc ani důstojné zacházení dnes.

Tímto způsobem vás systém zbaví práva na přítomnost i budoucnost. Udělá z vás "problémový případ", u kterého je jakákoliv arogance ze strany úředníka vlastně "oprávněná".

Kult poslušnosti: Hájíme jen ty "vhodné"

Dochází k nebezpečnému rozdělení společnosti na ty, kteří jsou "vhodní", a na ty ostatní. Systém okatě a agresivně hájí jen ty, kteří:

1. Mlčí a poslouchají – nevybočují z řady a nekritizují, jsou přátele systému, je jim to vhod nebo ze systému něco potřebují.

2. Jsou výkonní – jejich hodnota je měřena pouze tím, co systému přinášejí.

3. Nekladou otázky – přijímají nespravedlnost jako nutnost.

Pokud do této šablony nezapadáte, stáváte se terčem. Ponižování a urážky pak nejsou náhodným selháním jednotlivce za přepážkou, ale metodou, jak vás udržet v šachu. Je to vzkaz: "Ty nejsi jeden z nás. Ty nemáš právo si stěžovat."

Psychologie moci: Ponížení jako bariéra

Proč to dělají? Ponížený člověk se hůře brání. Člověk, kterému je neustále předhazována jeho minulost a domnělá nedostatečnost, ztrácí sebevědomí potřebné k tomu, aby se domáhal svých práv. Je to cynická strategie – pokud vás dostatečně urazíme a znechutíme vám každé další jednání, příště už nepřijdete, nebudete se bránit. A systém bude mít klid.

Společnost, která požírá své vlastní

Stát a občanská společnost, která hájí jen "ty poslušné" a aktivně šlape po těch, kteří klopýtli, směřuje k tyranii průměrnosti a strachu. Pokud dovolíme, aby byli lidé na okraji ponižováni za svou minulost, dáváme tím bianko šek k tomu, aby se jednou totéž stalo komukoliv z nás.

Důstojnost není odměna za poslušnost. Je to nezadatelné právo. A pokud ho úřady přiznávají jen "vhodným", přestávají být institucemi demokratického státu a stávají se nástrojem šikany.

Autor: Milan Vašek